Staroměstský orloj

Popis

Staroměstský orloj nebo také Pražský orloj jsou středověké astronomické hodiny, umístěné na jižní straně věže Staroměstské radnice v Praze. Orloj je poprvé doložen v listině z 9. října 1410.

Orloji uprostřed dominuje astronomický ciferník a pod ním kalendářní deska. Na astronomickém ciferníku, odvozeném od astrolábu, lze odečíst různé časy, astronomické cykly, polohu Slunce a kterým souhvězdím zvířetníku právě prochází, polohu Měsíce nad nebo pod horizontem, jeho fázi a postavení vzhledem ke Slunci. Z kalendářní desky lze odečíst aktuální měsíc, den a nepohyblivé svátky křesťanského kalendáře. Nad astronomickým ciferníkem jsou dvě okna, v nichž se pohybují apoštolové. Orloj je dále doplněn sochami po okrajích, bustou anděla mezi okny apoštolů a ozvučeným kohoutem v horní části nad okny.

Pohon orloje, hodin, astrolábu, kalendářní desky, apoštolů a doprovodných pohybů soch je zajištěn mechanickým hodinovým strojem, který v průběhu času prošel několika úpravami a zlepšeními.

Již roku 1402 jsou zmiňovány hodiny na věži a roku 1410 zde byl hodinářem Mikulášem z Kadaně pravděpodobně ve spolupráci s astronomem Janem Šindelem postaven současný orloj. Kolem roku 1470 byla doplněna architektonická a sochařská výzdoba a roku 1490 orloj upravil hodinář mistr Hanuš. V druhé polovině 16. století upravil a zdokonalil Staroměstský orloj Jan Táborský z Klokotské Hory. Další opravy byly provedeny v průběhu 17. a 19. století. Při velké opravě v letech 1865 až 1866 byla také osazena nová kalendářní deska od Josefa Mánesa se symboly zvěrokruhu, motivy dvanácti měsíců a se znakem Starého Města pražského. 8. května 1945, na konci 2. světové války během Pražského povstání byl orloj značně poničen a jeho obnovení si vyžádalo celkovou rekonstrukci.

Staroměstský orloj je patrně nejlépe zachovaný středověký orloj vůbec. Je jedním z nejznámějších turistických objektů Prahy a je součástí historického centra, které je zapsáno na seznamu kulturních památek UNESCO v ČR.

Historie

Budova

V roce 1338 udělil Jan Lucemburský povolení staroměstským měšťanům, aby si zřídili radnici, a to v patricijském domě Wolflina od Kamene. Z východní strany domu byla pak na starších základech zahájena stavba věže na kterou byly v roce 1402 umístěny hodiny a později, v roce 1409 i zvon. Ve věži je také kaple, vysvěcená roku 1381, a v letech 1805 až 1807 byl dostavěn i ochoz věže. Původní hodinový stroj patrně pochází již z dob Karla IV., který pro Prahu nechal sestavit u hodináře-horologisty Martina. Na orloji později pracovali Jan, Albert a Mikuláš z Kadaně, jehož dílo může být označeno jako vznik orloje dnešních dnů.

Orloj

Nejstarší částí orloje je mechanický hodinový stroj a astronomický číselník, které vytvořil roku 1410 hodinář Mikuláš z Kadaně, pravděpodobně podle návrhu Mistra Jana Šindela, profesora filosofie, matematiky, astronomie a rektora pražské univerzity. Inspirací pro pražský orloj mohl být starší orloj, postavený v Padově roku 1344, případně i další evropské orloje. Sochařská výzdoba bezprostředně kolem ciferníku orloje pochází z dílen kamenické huti Petra Parléře, která stavěla i sousední kapli a v Čechách působila až do husitských válek. Okolní bohatá sochařská výzdoba pochází až z doby Vladislava Jagellonského  koncem 15. století.

Dlouho se mylně mělo za to, že orloj vytvořil v roce 1490 hodinář Jan Růže (zvaný také mistr Hanuš) se svým pomocníkem Jakubem Čechem. Podle pověsti byl Hanuš nakonec oslepen, aby již nikdy nemohl postavit podobné hodiny. Tento omyl je důsledkem nesprávné interpretace záznamů z doby, kdy jej spravoval Jan Táborský z Klokotské Hory. Omyl později vyvrátil až Zdeněk Horský. Roku 1962 se totiž objevila orlojnická kniha s opisem německé listiny z roku 1410, v níž radnice děkuje Mikulášovi z Kadaně za dobrou práci (na rozdíl od jeho předchůdce), orloj stručně ale přesně popisuje a za odměnu dává hodináři dům a velký roční plat. Předpoklad o autorství mistra Hanuše patrně souvisí s přestavbou Staroměstské radnice v letech 1470 až 1473, úpravami a změnami, které mistr Hanuš na orloji provedl.

V průběhu staletí se orloj mnohokrát zastavil a byl několikrát opravován. Pravděpodobně v roce 1629 nebo 1659 byl k orloji přenesen i středověký bicí stroj z věže a přidány dřevěné sošky. Postupem doby zájem o orloj upadal, přestal lidi zajímat. V 18. století byl v kritickém stavu a pražský magistrát uvažoval o prodeji orloje do starého železa. O jeho záchranu se zasloužil český vlastenec a meteorolog, profesor Univerzity Karlovy Antonín Strnad, který chápal jeho historickou hodnotu a usiloval o jeho opravu. Po delším úsilí se mu podařilo přesvědčit magistrátního radu a posléze i celý magistrát k uvolnění finanční částky potřebné pro rekonstrukci. Za Strnadova odborného dohledu byla provedena oprava za 793 zlatých v letech 1787 až 1791 hodinářem Šimonem Landspergerem. O něco později patrně přibyly i figurky apoštolů. V průběhu další velké opravy v letech 1865 až 1866 byly uvedeny do chodu i astronomické funkce a přidána ozvučená soška kohouta. Původní pohon a krok stroje byl nahrazen daleko dokonalejším, takže orloj začal ukazovat přesný čas. Další oprava a rekonstrukce orloje byla dokončena v roce 1912, kdy byla do zdi vedle orloje zasazena pamětní deska (s mylně uvedeným autorstvím).

Během Pražského povstání v posledních dnech druhé světové války byl orloj 8. května 1945 těžce poškozen při požáru staroměstské radnice, zasažené dělostřeleckým granátem. Naštěstí cihelná obezdívka ochránila stroj před větším poškozením, shořela však dřevěná konstrukce, na níž stál, i mechanismus s apoštoly. Škoda se tak zdála nenapravitelná a uvažovalo se o náhradě orloje moderním strojem. Po velkém úsilí zejména bratří Veseckých byl opravený orloj uveden do chodu v roce 1948. Při této opravě však byly nesprávně namalovány barevné horizonty na základní desce astronomického ciferníku. Kvůli této chybě orloj nesprávně ukazoval přechod noci a svítání (resp. soumraku) a to s odchylkou až 6 hodin. Chyba byla odstraněna teprve při opravě v roce 1979. Naposledy byl orloj rekonstruován na podzim roku 2005, kdy došlo ke zrestaurování soch a spodního kruhu od Josefa Mánesa. Dřevěné sochy byly zakryty sítí proti holubům.

Při rekonstrukci vnějšího pláště staroměstské radnice mezi dubnem 2017 až květnem 2018 se bude kolem orloje nacházet lešení. Mezi lednem až květnem roku 2018 bude demontován.

Orlojníci

Prvním orlojníkem byl hodinář Mikuláš z Kadaně, jemuž je přisuzována stavba orloje. V roce 1475 převzal orloj mistr Jan Růže (Hanuš) a spravoval orloj až do své smrti roce 1497. Po něm převzal tuto funkci mistr Jakub příjmením Čech, který byl pravděpodobně synem Jana Růže a byl dobře seznámen s funkcí mechanismu. Mistr Jakub pak spravoval orloj až do doby krále Ferdinanda I., taktéž do své smrti. Po jeho smrti převzal funkci orlojníka Václav Zvůnek, který však nedokázal složitý stroj udržet v uspokojivém chodu. Po jeho smrti v roce 1552 byly klíče od orloje dány mistru Janu Šteinmeisseovi, hodináři z Plantnéřské ulice. Ten se však nechtěl o orloj starat, a tak městská rada předala správcovství orloje Janu Táborskému z Klokotské Hory. Pomocníkem Táborského v údržbě orloje byl Daniel Skřivan. Jan Táborský vykonával správce orloje do roku 1556, kdy mu byla správa odňata a orloj byl svěřen Václavu Tobiášovi, který jej spravoval do své smrti roku 1560, kdy se správcem stal opět Táborský. Jan Táborský za svého života vyučil svého zástupce Jakuba Špačka a zasvětil jej do tajů stroje. Když Jan Táborský roku 1572 zemřel, spravoval orloj podle jeho vůle Jakub Špaček přibližně do roku 1590. Dalším orlojníkem byl mistr Vavřinec od roku 1593, po něm Šimon Podolský z Olomouce a od roku 1624 Jiřík Švorcpach (Šworcpach). Zde souvislá řada známých starých orlojníků končí a dalším orlojníkem byl až P. Jan Klein, přibližně počátkem 18. století. Dnes se o orloj stará Petr Skála. Orloj kontroluje pravidelně každý týden v pátek a doma má na monitoru přenos z kamery z protějšího domu.

Jan Táborský v době svého působení orlojníka popsal orloj takto:

—Jan Táborský z Klokotské Hory, Zpráva o orloji staroměstském 1570

Soustrojí orloje

Původně byl celý orloj poháněn jediným strojem, který obstarával všechny čtyři pohyby astronomického ciferníku, od 16. století i pohyb kalendářní desky. Patrně v 17. století byl připojen i bicí stroj, snesený z věže a orloj doplněn o samostatný otáčivý pohon měsíční koule. Roku 1866 byl nepřesný krok nahrazen samostatným chronometrem, který hlavní stroj řídí, a ve 20. století dostaly měsíční ručka a čtyřiadvacetník samostatné pohony.

Stroj orloje se skládá z několika částí (strojů), kde každá část (dílčí stroj) má svoji funkci a ovládá jednotlivé části orloje, tvořící jeden celek:

  • stroj hlavní (jicí nebo také minutní stroj)
  • stroj ukazovací
  • stroj čtyřiadvacetníku
  • stroj bicí
  • stroj měsíce
  • stroj pro pohyb apoštolů
  • stroj kalendářní
  • Božkův chronometr

Hlavní stroj

Stroj hlavní, nazývaný také jicí (jdoucí) (něm. Gehwerk) a s ním spojený stroj ukazovací (pro pohyb Slunce, Měsíce a zvířetníku) byl poháněn závažím o hmotnosti 80 kg, které uvádělo celý stroj v pohyb. Stroj byl původně řízen vřetenovým krokem s lihýřem. Toto řešení kroku hodin bylo nepřesné (způsobovalo až čtvrthodinovou odchylku od přesného času denně) a roku 1866 byl krok nahrazen velmi dokonalým mechanickým chronometrem Romualda Božka, který hlavní stroj každou minutu uvolňuje a posouvá. Od té doby má orloj maximálně třísekundovou odchylku od přesného času za týden (někdy i jen půl sekundy). Všechny stroje jsou i dnes poháněny závažími, mají ale automatické natahování. Tři kola mají 365 (Slunce), 366 (Zodiak-Zvěrokruh) a 379 (Měsíc) zubů a jsou stejně velká. Všechny tři pohání pastorek s 24 zuby, který je propojený se strojem.

Ukazovací stroj

Ukazovací stroj vede pomocí tří souosých hřídelů tři ukazatele pro Slunce, Měsíc a hvězdný čas se zvířetníkem. Stroj spouští v časových intervalech 30 a 60 minut a 24 hodin další pomocné stroje: bicí, zvonící, stroj pro pohyb apoštolů a stroj pro ovládání kalendářní desky. Po spuštění tyto stroje vykonají určené pohyby s přidruženým mechanismem a na konci svého cyklu se opět zastaví a mechanicky uzamknou. Zvonící stroj upozorňuje zvoněním na blížící se odbíjení hodin, které obsluhuje bicí stoj. Kalendářní stroj je také vypouštěn hlavním strojem a o půlnoci každých 24 hodin posune kalendářní desku o jeden den. Za ciferníkem je dále zabudován novodobý stroj čtyřiadvacetníku, který má samostatný pohon.

Jádrem původní mechaniky orloje jsou tři kovaná ozubená kola o průměru 116 cm poháněná jedním společným pastorkem. Pro Slunce má kolo 366 zubů, pro Měsíc 379 zubů a pro zvířetník 365 zubů. V roce 1866 byl instalován opravný mechanismus pro chod měsíce ke korekci převodového poměru, který pro měsíc má být správně 378,8 zubů.

Pohon čtyřiadvacetníku

Čtyřiadvacetník je mechanismus, sloužící k pootáčení vnějšího „staročeského“ ciferníku, který má po obvodu 24 gotických číslic, a to tak, aby bylo možno odečítat staročeský čas, v němž den začínal západem Slunce. Kývavý pohyb čtyřiadvacetníku byl původně realizován klikovým mechanismem od kalendářního kola, jak jej již v roce 1570 popisuje Táborský. Tato konstrukce zaručovala, že střední odchylka čtyřiadvacetníku činila jen 4 minuty a dosahovala maximální hodnoty 11 minut koncem února a začátkem března. Zmíněný klikový mechanismus byl později odstraněn a nahrazen strojkem s reverzací chodu čtyřiadvacetníku. Toto zařízení bylo však velice komplikované a v praxi se neosvědčilo. Spouštěcí strojek se musel uvádět do pohybu čas od času ručně. Při rekonstrukci orloje v roce 1948 byl úplně vynechán a čtyřiadvacetník byl trvale nastaven do polohy 12 hodin nahoře a 24 hodin dole. Nový pohybový mechanismus pro samočinné natáčení čtyřiadvacetníku navrhl roku 1956 Dr. Emanuel Procházka ve spolupráci s Ing. Miroslavem Krajníkem. Tento mechanismus se samostatným hodinovým strojkem byl na orloj instalován 6. listopadu 1957 a pracuje dodnes.

Bicí stroj

Bicí stroj nebyl v době vzniku orloje umístěn přímo za ciferníkem, ale samostatně ve věži v blízkosti zvonu. Teprve při pozdějších přestavbách, nejspíše v roce 1629 nebo 1659, byl přemístěn za ciferník, pevně spojen s hlavním strojem a pravděpodobně konstrukčně upraven. Bicí stroj se spouští hlavním strojem a odpočítává údery. Použitý „švarcvaldský“ mechanismus se závěrkovým kolem s různě vzdálenými zářezy se běžně užíval u věžních i kukačkových hodin, na orloji však musí odpočítávat až do 24 a proto byl upraven. Vedle hlavního závěrkového kola je zde ještě malé závěrkové kolo a odbíjení se zastaví až když se zářezy v obou kolech sejdou. K odpočítávání se tak využívá zajímavá matematická hříčka, která na počest předpokládaného duchovního otce orloje Jana Šindela dostala název „šindelovská posloupnost“. Vzácně se zdvojení závěrkových kol používalo i u jiných věžních hodin v Itálii. Dnes je Pražský orloj pravděpodobně jediný, kde dosud toto řešení funguje.

Stroj Měsíce

Zobrazování Měsíce a jeho fází je technicky náročné. Obvykle se řešilo zvláštním hřídelem v ručce nebo pod ní, který otáčel měsíční koulí nebo clonou, čímž se zobrazují fáze Měsíce. Důmyslné mechanické řešení pro znázornění fází Měsíce na Pražském orloji, patrně ze 17. století, se odlišuje od předchozích i pozdějších konstrukcí a je skutečně unikátní součástí orloje i ve světovém měřítku. Měsíc znázorňuje koule o průměru 130 mm, jejíž povrch má tmavou a světlou polokouli. Změnou natočení polokoulí vzhledem k pozorovateli jsou vizuálně vytvářeny fáze měsíce, a to velmi originální mechanickou konstrukcí bez vnějšího pohonu, pouze s využitím gravitace. Uvnitř koule je ozubený věnec s vnitřním ozubením 57 zubů, do kterého zabírají dva půlzávity dvouchodého šneku. Šnek je spojen s malým závažím, které se volně otáčí kolem osy kolmé k rovině ciferníku. Jak ručka Měsíce během dne mění polohu, závaží se šnekem zůstává díky gravitaci ve svislé poloze a šnek tak pomalu pootáčí měsíční koulí kolem její osy. Mechanismus pro znázorňování fází měsíce není zcela přesný, jeho chyba je však zanedbatelná a vyžaduje korekci v intervalu 4 let (po více než pěti letech bez korekce by se mechanismus předbíhal o celý den). Zato, když Měsíční koule například přimrzne ke své ose, musí se její poloha opravit ručně.

Výhody mechanismu

Stroj v měsíční kouli byl objeven a popsán při opravě v letech 1864 až 1865. Není známo, kdy byl vytvořen a na orloj osazen, ale podle technologie provedení se předpokládá, že teprve při opravě v roce 1659. Původní řešení zobrazování fází Měsíce (známé ze zprávy Táborského) patrně užívalo převod mezi hlavní osou ukazatele měsíce a vlastním ukazatelem, kdy se tento přes ozubený převod odvaloval po hlavní ose. Měsíc byl pevně spojen s ukazatelem a jak se tento natáčel kolem své osy, natáčela se i koule s fázemi měsíce. Podobný mechanismus mají i jiné orloje a v průběhu roku vykazuje odchylku až 4 dny od skutečné fáze měsíce. Kromě této cyklické odchylky produkuje také odchylku narůstající v čase, takže zhruba po 18 letech ukazuje přesně opačnou fázi měsíce, než jaká je na obloze. To byl zřejmě byl důvod, proč neznámý mistr v polovině 17. století vytvořil unikátní nový mechanismus poháněný gravitací, který vytváří odchylku jen poloviční (a cyklickou odchylku nemá).

Stroj pro pohyb apoštolů

Stroj pro pohyb apoštolů a sošek je pomocný stroj, který se automaticky spouští každou hodinu v denní době, je umístěn v prostoru s ostatními stroji a pohyb je přenášen nekonečným řetězem do komůrky o patro výše. Apoštolové se pohybují na spřažených vozících a pákový mechanismus s vratnou pružinou zajišťuje jejich pootáčení za okny a jejich pohyby; sv. Petr zvedá ruku a žehná, sv. Pavel kývne na znamení souhlasu a sv. Tomáš zavrtí hlavou jako nevěřící. Jednoduchým zarážkovým systémem je od pohybu apoštolů odvozeno otevírání okenic i pohyby soch na vnějším plášti orloje (Smrtka, Lakomec, Marnivec, Turek). V období svátků (Zelený čtvrtek – Bílá sobota), kdy Smrtka nemá zvonit, je ovládající drát odpojen z mechanismu. Mechanismus dále ovládá pohyb křídel kohouta, jehož kokrhání je řešeno měchem, stlačovaným závažím. Při pohybu apoštolů se závaží nadzvedne a měch naplní vzduchem. Na konci produkce apoštolů je vzduch závažím z měchu hnán do tří trubek, které imitují kokrhání. Pohyb apoštolů předchází odbíjení orloje. Stroj, stejně jako sošky, byl roku 1945 zničen a byl postaven znovu.

Stroj kalendářní desky

Kalendářní stroj tvoří hlavní kolo s 365 zuby po obvodu, které se spolu s kalendářní deskou každou půlnoc pootočí o jeden zub. Pouze v přestupném roce 24. února (podle reference) zůstane kolo jeden den stát. Po roce 1560, kdy byl správcem orloje opět Jan Táborský, byl mechanismus kalendářní desky spojen s hlavním strojem, který ji jednou za den uvolní a pootočí. Do té doby to musel orlojník vykonávat ručně.

Božkův chronometr

Božkův chronometr byl instalován do soustrojí až v roce 1866, aby se zvýšila přesnost a spolehlivost chodu stroje, který už neodpovídal potřebám doby. Náhrada původního lihýře s vřetenovým krokem za přesný řídící chronometr, který bude nadále každou minutu spouštět starý stroj, byla svěřena Romualdu Božkovi (1814 až 1899), synu hodináře a konstruktéra Josefa Božka. Tento regulátor se sekundovým kyvadlem a rtuťovou kompenzací teplotních změn zajišťuje potřebnou přesnost chodu. Chronometr má Denisonův gravitační krok a je dokladem vynikající konstruktérské i hodinářské práce. Od roku 1866 je chod pražského orloje definitivně řízen tímto chronometrem.

Astronomická část

Astronomická část orloje přestavuje model ptolemaiovské sluneční soustavy (Ptolemaiova zeměstředná soustava), uspořádaný jako astroláb poháněný hodinovým strojem. Hlavní stroj orloje pohání tři souosé hřídele přes ozubená kola s různým počtem zubů. Ta nesou tři ukazatele, které ukazují sluneční a hvězdný čas a pohyb Měsíce. Důmyslný systém táhel na ciferníku přitom posouvá symbol Slunce (zlaté sluníčko) a měsíční kouli po jejich ručkách, takže ukazují polohu Slunce vzhledem k horizontu i ve zvěrokruhu a polohu Měsíce.

Astronomický ciferník

Základem viditelné části orloje je nepohyblivý velký kruh s barevným pozadím o průměru 2,6 metru, tvořící podkladovou desku astrolábu. Astroláb je založen na průmětu pomyslné kulové nebeské klenby do roviny. Použitým zobrazením je stereografická projekce, v případě Staroměstského orloje jde o průmět ze severního pólu. Na desce astrolábu jsou takto zobrazeny coby soustředné kružnice: obratník Raka (vnější okrajová kružnice), obratník Kozoroha (nejmenší kružnice) a rovník (kružnice mezi oběma obratníky). Uprostřed desky, kudy prochází pohybové osy, se v daném promítání nachází nebeský jižní pól.

Poněkud matoucí je vyobrazení zemského glóbu v oblasti mezi jižním pólem a obratníkem Kozoroha, s Prahou v místě jižního pólu.

Barevně odlišené oblasti ukazují části oblohy vztažené k místu pozorovatele (zeměpisné šířce Prahy). Horní jasně modrá plocha je obloha nad horizontem. Černá a červená plocha pak představují část oblohy pod horizontem. Během dne se symbol Slunce nachází v modré části, v noci pak v černé části. Během svítání a soumraku prochází symbol Slunce červenou částí pozadí. V černém poli se symbol Slunce pohybuje během astronomické noci, kdy je Slunce více než osmnáct stupňů pod obzorem. V pražských podmínkách, na 51. stupni severní šířky, se sluneční symbol mezi 1. červnem a 13. červencem do černé části vůbec nedostane.

V levé červené části, která představuje východ, jsou latinské nápisy AVRORA (svítání) a ORTVS (východ Slunce). V pravé části, která představuje západ, jsou nápisy OCCASVS (západ Slunce) a CREPVSCVLVM (soumrak).

Zlaté římské číslice na okraji modrého kruhu tvoří ciferník běžného 24hodinového dne a pozlacená ručka zde ukazuje sluneční čas. Polední dvanáctka stojí na vrcholu v jasně modrém poli, půlnoční dvanáctka dole v černém poli. Orloj je dnes seřízen tak, že neukazuje místní sluneční čas, nýbrž občanský středoevropský čas UT+1, který odpovídá 15. stupni východní délky. Proti místnímu času se předchází o 2 minuty a 18 sekund.

Zakřivené zlaté čáry rozdělují modrou plochu ciferníku na 12 částí a označují „přirozené“ či „babylonské“ hodiny, odpovídající 1/12 času mezi východem a západem Slunce. Denní hodiny pak odpovídají době, kdy je světlo, a noční době, kdy je tma. Délka této hodiny se v průběhu roku mění tak, jako se mění délka dne během roku. Symbol Slunce (zlaté sluníčko), které se po ručce slunečního času v průběhu roku posouvá, tak ukazuje „přirozený“ čas, na nějž byli lidé ještě ve středověku zvyklí. Naopak, ručka na obvodu ciferníku ukazuje „mechanický“ čas se stejně dlouhými hodinami během jednoho dne, tak jak jsou užívány dnes. Zde ovšem údaj času neříká, zda je světlo nebo tma: například v 6 hodin ráno je v létě světlo a v zimě tma. Toto lidem na mechanickém času dlouho vadilo a Staroměstský orloj je vzácným svědectvím tohoto důležitého přechodu ve vnímání času.

Slunce

Symbol Slunce (zlaté sluníčko) je ze zlaceného plechu a posouvá se po hlavní hodinové ručce táhlem, spojeným se zvířetníkem. Slunce oběhne ciferník jednou za 24 hodin a posouvá se po obvodu zvířetníku, který oběhne jednou do roka. Symbol Slunce ukazuje:

  • den, úsvit, soumrak a noc
  • výšku Slunce nad obzorem
  • postavení Slunce ve zvěrokruhu
  • přibližné kalendářní datum (dílek na obvodu zvířetníku odpovídá asi 5 dnům)
  • na zakřivených zlatých liniích na modré ploše ciferníku lze odečítat „přirozený“ či „babylonský“ čas s různě dlouhými hodinami (černé arabské číslice)

Měsíc

Měsíc obíhá po ciferníku v tropickém cyklu 27 dní, 7 hodin, 43 minut a 5 sekund. Vedle posuvu po ručce je skrytým mechanismem v měsíční kouli znázorňována i fáze měsíce, tedy světlá a tmavá polokoule.

Zvířetník – zvěrokruh

Na ručce hvězdného času je upevněn excentrický kruh se znameními zvěrokruhu. Ručka hvězdného času oběhne ciferník za 23 hodin 56 minut a 4 sekundy, pohybuje se tedy o něco rychleji než ručka slunečního času. Táhlo na ciferníku přitom posouvá symbol Slunce po jeho ručce tak, že se pohybuje po obvodu zvěrokruhu a ukazuje aktuální znamení. Každé znamení má úhlově stejnou velikost ale vzhledem k excentrickému usazení se toto jeví jako nestejně veliké úseky v dělení obvodu zvířetníku. Úsek každého znamení je přitom paprsky na obvodu zvířetníku rozdělen na 6 částí, což umožňuje přibližné odečítání kalendářního data. Konstrukční vada vzniklá během úprav v 19. století způsobila, že se symbol Slunce nepohyboval nad zvířetníkem, ale vně. Při další opravě byl proto zvířetník rozšířen o zlacený okraj, po jehož obvodu se symbol pohybuje. Zlatá hvězdička představuje jarní bod a ukazuje hvězdný čas.

Odečítání času na orloji

Čtyřiadvacetník – staročeský čas

Čtyřiadvacetník je po staročeském (nebo také italském) způsobu rozdělen na 24 hodin a po obvodu označen arabskými číslicemi gotického tvaru na samostatném mezikruží. Mezikruží leží na vnějším okraji hlavního ciferníku s černým podkladem a zlaceným písmem. K odečítání času na ciferníku slouží dva pohyby. Kolik je hodin ukazuje zlatá ruka na čtyřiadvaceníku, který se však během roku také natáčí. Staročeský den totiž začínal západem Slunce (jako dodnes například v židovské liturgii), což konstruktéři orloje vyřešili natáčením ciferníku v rozmezí 60° v průběhu roku. Časový údaj na ciferníku tak závisí na roční době (v létě dlouhý den, v zimě krátký den). 24 hodin je tedy v nejdelší den roku odbíjeno v 8 hodin (SEČ) večer, při rovnodennosti v 6 hodin večer a v nejkratší den roku o 4. hodině odpolední. Staročeský čas tak udává počet hodin, které uplynuly od posledního západu Slunce.

Slunce a zlatá ruka

Zlatá ruka je hlavní ukazatel orloje a oběhne kruh za 24 hodin. Zasahuje přes celý průměr ciferníku, až po kývavou stupnici čtyřiadvacetníku, kde ukazuje staročeský čas. Zároveň ukazuje občanský (dříve také „německý“) čas, v němž den začíná o půlnoci a má 2 × 12 hodin. Ciferník je označen římskými číslicemi I až XII, což bylo ve středověku a dlouho i v novověku obvyklé. Horní dvanáctka v modrém poli znamená poledne, dolní dvanáctka v černém poli půlnoc. Protože pohyblivé části ciferníku mohou číslice překrývat, je hlavní ručka protažena i k opačnému okraji ciferníku se shodnými čísly. Používání německého času v českých zemích zavedl císař Ferdinand I. v roce 1547.

Pozlacené křivky

12 pozlacených křivek v modrém poli, které se obloukem sbíhají od obvodu ke středu a jsou popsány černými arabskými číslicemi označují hodiny babylonské nebo také planetní. Dělí den od východu po západ Slunce na 12 stejných dílů, které jsou tudíž v průběhu roku různě dlouhé. Pomocí nich bylo možno určit planetu ke dni narození a původně byla na orloji umístěna i planetní tabulka v místě, kde je nyní kohout. Křivky protínají tři soustředné kružnice, jež představují obratníky Raka, Kozoroha a rovník. Takové dělení dne, tedy počítání hodin po východu slunce používali Babyloňané, Egypťané, Řekové, Římané a další národy.

Vnitřní číselník

Vnitřní číselník zobrazuje XII. hodinu nahoře, XXIV. dole a VI. respektive XVIII. hodinu vlevo a vpravo.

Hvězda – hvězdný čas

Hvězdný čas (též siderický) ukazuje zlatá hvězdička na ručce, s níž je pevně spojen i zvířetník. Hvězdný čas, užívaný v astronomii i v astrologii, se odvozuje od polohy „stálic“, vzdálených hvězd na obloze. Hvězdný den je oproti slunečnímu asi o 4 minuty kratší. Rozdíl je způsoben tím, že se Země při jedné otáčce vůči hvězdám posune po své dráze kolem Slunce a Slunce již také není ve stejné poloze na obloze jako na počátku hvězdného dne. V průběhu jednoho roku činí tento rozdíl celý jeden den. Hvězdný čas udává, kolik hodin a minut uplynulo od posledního průchodu jarního bodu poledníkem. Hvězdný čas se odečítá z římských číslic. Po 23. září se k odečtenému času připočte 12 hodin, protože od 21. března uplynulo půl roku.

Středoevropský a letní čas

V letech 1979 až 1982 ukazoval Staroměstský orloj letní čas. Přestavení orloje však vyžaduje mechanický zásah a navíc astroláb ukazoval polohu Slunce a Měsíce pro jiné místo na Zemi, konkrétně pro 30° východní délky. Dnes se přestavuje jen čas na malých boční cifernících a věžních hodinách radnice.

Kalendář

Kalendářní deska

Kalendářní deska od Josefa Mánesa z roku 1865 byla v roce 1880 nahrazena kopií od J. K. Lišky. Na desce jsou zobrazeny alegorie měsíců s venkovskou a zemědělskou tematikou. Menší obrázky představují znamení zvěrokruhu. Vnitřní obrázek se zlatými hradbami a věžemi je středověký znak Prahy. Na okraji kruhu je církevní kalendárium se jmény 365 světců a s názvy pevných svátků.

Originál Mánesovy kalendářní desky je uložen v Muzeu města Prahy a jeho místo zaujímá kopie zhotovená Suchardovým přítelem z dětství, akademickým malířem Bohumírem Čílou roku 1946. Bohumír Číla (1895 až 1973) vynikal především jako restaurátor a po léta byl Staroměstský orloj restaurován právě jím, později pak jeho dcerou, akademickou malířkou a restaurátorkou Bohumírou Míšovou-Čílovou (1932 až 1997).

Nedělní písmena

Dny v roce jsou postupně označeny písmeny A až G, která se cyklicky opakují. Tato písmena sloužila k určování nedělí: v každém roce platí určité „nedělní písmeno“ a všechny jím označené dny jsou v tomto roce neděle.

Cisiojan

Cisiojan je méně známá část kalendária a je umístěn po vnějším obvodu kalendářní desky orloje. Je to stará mnemotechnická pomůcka pro zapamatování nepohyblivých svátků v roce, tedy svátků významných světců. Text cisiojánu je složen ze slabik jmen světců a výplňkových slabik mezi nimi. Složený veršovaný text je sice poněkud kostrbatý, ale srozumitelný a zapamatovatelný. Celý roční cisioján má 365 slabik (stejně jako je dnů v roce).

Ukázka přepisu prosincové části cisiojánu (významné slabiky jsou zde kurzívou): Po – sně – hu – Bá – ra – s Mi – ku – lá – šem – šla, v no – ci – Luc – ka – len – pře – dla, – po – vě – děl – To – máš – tre – stán: Na – ro – dil – se – Kri – stus – Pán.

Cisiojány vznikaly přibližně od 12. století, v Čechách od 13. století, a používaly se až do 17. století. S nástupem tištěných kalendářů však jejich význam zanikl a téměř upadly v zapomnění. O umístění českého cisiojánu na kalendářní desce roku 1866 se přičinil Karel Jaromír Erben.

Mechanické figury

Apoštolové

Každou hodinu v denní dobu se ve dvou okénkách nad ciferníkem objevuje 12 apoštolů (se svými atributy). Význam zobrazování apoštolů nemá s odměřováním času žádnou spojitost, jejich význam je spíše náboženský a pro zaujetí kolemjdoucích.

Oproti evangelijním výčtům dvanácti tedy na orloji chybí evangelista Matouš, jeden z Jakubů (zdroje se neshodují, který) a Jidáš Iškariotský, místo nich jsou na něm svatý Matěj, přibraný podle Skutků apoštolských místo Jidáše, a svatí Pavel a Barnabáš, kteří se apoštoly stali až v době raného křesťanství.

Současné sošky dvanácti apoštolů vytvořil po roce 1945 sochař a loutkář Vojtěch Sucharda.

Původní sochy apoštolů shořely při požáru radnice v květnu 1945. Kdy se pohyblivé figury apoštolů na orloji objevily, není přesně známo, neboť celý městský archiv téhož roku taktéž shořel. Protože však na vyobrazení z roku 1790 jsou ještě prázdná okénka, bylo to patrně v 19. století; s jistotou jsou tyto figury na orloji od roku 1866 po velké rekonstrukci. Původní sochy byly duté a vykonávaly jednoduchý pohyb natočení do okénka, tři z nich navíc vykonávaly při pohybu ještě další pohyb; zdvihání ruky, vrtění a přikyvování hlavou.

  • Obrázky současných apoštolů

Z Dvanácti chyběl Juda Tadeáš, místo něj byl svatý Pavel.

Dřevěné sochy

Mimo apoštolů je na orloji dalších 9 dřevěných soch, některé konají drobné pohyby souběžně s pohybem apoštolů.

  • Kohout: zakokrháním ukončuje představení apoštolů. Soška je pozlacená a je umístěna v komůrce nad okny apoštolů. Kokrhání je realizováno stlačeným vzduchem z měchu, který je hnán do tří trubek, socha kohouta je poslední, která byla na orloj osazena v 19. století.

Horní řada vlevo:

  • Marnivec: je pohyblivá socha horní řady vlevo a při pohybu si prohlíží vlastní tvář v zrcadle.
  • Lakomec: je pohyblivá postava vedle marnivce, potřásá měšcem a kývá holí.

Horní řada vpravo:

  • Smrtka (kostlivec): je pohyblivá soška na pravé straně, otáčí přesýpací hodiny vyjadřující odměřování času života a tahá za provaz umíráčku, který je umístěn nahoře ve věžičce nad orlojem. Umíráček před opětovným spuštěním času zazvoní 73x.
  • Turek: soška je považována za symbol rozkoše jako neřesti.

Sítě kolem soch mají zamezit dosedání ptactva a tím znečisťování trusem.

Dolní řada vlevo:

  • Filosof zkoumající svět
  • Archanděl Michael: socha archanděla nejprve svým kopím ukazovala na platný údaj na kalendářní desce, ale od Mánesova pootočení kalendária ukazuje na ukazatel v horní části ciferníku.

Dolní řada vpravo:

  • Astronom/Hvězdář sledující oblohu
  • Kronikář zaznamenávající události a dějiny

Pověsti

Asi nejznámější je pověst o mistru Hanušovi.

—Julius Košnář,

Další pověsti se vztahují k následujícím výjevům orloje:

  • Starý orloj na věži radnice
  • Kostlivec na starém orloji
  • Vrabec v lebce kostlivcově
  • Ďáblovo oko
  • Pověst o kostlivci na staroměstském orloji
  • Pověst o sedmadvaceti popravených

Staroměstského orloje se týkají i legendy, např. když se stroj zastaví, přijde válka, nebo legenda o tom, že ten, kdo zasáhne do orloje, zemře nebo zešílí. Několik let po vytvoření nové kalendářní desky zešílel i Josef Mánes.

Ohlasy

Staroměstský orloj i staroměstská radnice jsou pro svoji historickou významnost stále prezentovány jako hodnotná kulturní památka Česka a Prahy v tuzemsku i zahraničí.

Akce u orloje

K 600 letům pražského staroměstského orloje byla 9. října 2010 provedena společností Tomato production v rámci projektu The Macula večerní videomappingová show osvětlující orloj.

Využití motivu orloje

Motivy z orloje vyšly na československých poštovních známkách. Na třech známkách v edici „Dětem“ z roku 1936 byl vyobrazen motiv Ledna z Mánesovy kalendářní desky. V roce 1978 vyšel aršík s motivy orloje u příležitosti světové výstavy známek. Astoláb je vyobrazen i na známce s nominální hodnotou 0,50 Kčs ze série věnované 125. výročí jednoty československých matematiků a fyziků. U příležitosti 600 let od první zmínky o orloji vyšla 16. června 2010 česká známka v nominální hodnotě 21 Kč.

ČNB vydala 17. března 2010 pamětní stříbrnou dvousetkorunu k 600. výročí sestrojení Staroměstského orloje.

Na téma orloje a mistra Hanuše je také český animovaný celovečerní film Kozí příběh - pověsti staré Prahy režiséra Jana Tománka z roku 2008.

Repliky

Model Staroměstské radnice s orlojem je umístěn jako jediná česká zajímavost v parku miniatur členských států EU Mini-Europe v Bruselu.

V jihokorejském Soulu ve čtvrti Hongde od roku 2007 stojí, obklopena moderními domy a elektrickým vedením, replika části pražské staroměstské radnice, včetně věže a věrné a funkční repliky orloje (zmenšené 1:2). Uvnitř se nachází restaurace řetězce Castle Praha.

Pražským orlojem je inspirovaný i orloj vybudovaný v letech 2006–2011 z distribuční trafostanice v Kryštofově Údolí. Její dominantou jsou také dvě okénka, ve kterých přes den pravidelně každou hodinu obíhá 12 vyřezávaných apoštolů, po stranách doplněné dalšími statickými i pohyblivými sochami a reliéfy. V roce 2011 bylo doplněno i zařízení zobrazující fáze měsíce a znamení zvěrokruhu.

Kontaktní údaje

  • Adresa: Staroměstské nám. 1, Praha, 110 00, Česká republika
  • GPS: 50° 5.22 N 14° 25.243 E

Mapa

Nejbližší hotely

Nahoru