Popis
Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského s přilehlým klášterem bosých karmelitánů se nachází v Praze 1 pod Petřínem v Karmelitské ulici na Malé Straně. Proslul soškou Pražského Jezulátka, díky které je často přezdíván U Pražského Jezulátka. Kostel je významnou stavební památkou raného baroka, interiér má hodnotný mobiliář pocházející většinou ze 17. století.
Historie
Základem kostela je pozdně renesanční luteránský kostel Nejsvětější Trojice od Giovanniho Maria Filippiho z let 1611–1613. Kostel byl orientovaný, oltář směrem do ulice a vchod od petřínské stráně.
Po bitvě na Bílé hoře byl kostel uzavřen a na přímluvu Dominika à Jesu Maria jej získal řád bosých karmelitánů, který jej roku 1625 na přání císaře Ferdinanda II. zasvětil Panně Marii Vítězné a sv. Antonínu Paduánskému. Mariánské patrocinium bylo zvoleno s ohledem na milostný obraz Panny Marie Vítězné ze Štěnovic, jehož zázračné moci bylo připisováno vítězství katolického vojska v bělohorské bitvě. Jeho barokní kopie se dodnes nachází ve vrcholovém oblouku hlavního oltáře. Spolupatrocinium sv. Antonína bylo císařovým osobním holdem k jeho osobnímu patronu a jmenovci.
V letech 1625–1644 proběhla rozsáhlá adaptace celého kostela pro potřeby karmelitánů, během níž byla změněna orientace chrámové lodi směrem k západu, vystavěn nový presbytář a průčelí po vzoru římského karmelitánského kostela Santa Maria della Scala, do něhož byla osazena pamětní deska s rokem 1644.
Výzdoba
Průčelí
Průčelí bylo rekonstruováno během třicetileté války nákladem dona Baltasara Marradase (1560–1638) v letech 1636–1642. Dokončení se Marrades nedožil. Kompozice tabulového průčelí se odvolává na římské kostely karmelitánského řádu (Santa Maria della Scala, Santa Maria della Vittoria).
Na úrovni horní římsy je mecenášův znak v barokní plastické kartuši. Nad samotným erbem je hraběcí koruna, po jeho obvodu vyčnívají bílá ramena maltézského kříže. Erb je čtvrcený. První pole představuje vlastní rodinný znak Marradasů, který je čtvrcený. V jeho prvním a třetím poli jsou tři svislé zlaté vlny na červeném poli a na druhém a čtvrtém poli zlatá mušle na modrém poli. Druhé pole vyplňují dva horizontálně položené červené pruhy na zlatém podkladě, představuje znak rodu Vique, který poukazuje na Valencii, rodiště Marradase. Ve třetím zlatém poli je černý dvojhlavý císařský orel, který má na hrudi štít se třemi zlatými pruty na modrém poli, jedná se o erb rodu Pallásů. Čtvrté pole znázorňuje rod Manrique de Lara. Skládá se ze čtyř svislých pruhů. V heraldicky krajním pravém jsou nad sebou dva kotle pokryté zlatočerným šachovnicovým vzorem, nad každým je stočen zlatý had. Na zbývajících třech se střídají motivy věží a lvů odkazující na znaky Kastilie a Leónu. Pod erbem je latinský nápis, jehož český překlad zní: Z velkorysosti a veden hlubokou úctou k svaté Panně Terese a jejímu posvátnému řádu tento portál Don Baltasar de Marradas Vique, Svaté říše římské hrabě, Rytíř španělský a Johanitského řádu jeruzalémského, Kastelán ampostatský, Císařů Rudolfa, Matyáše, Ferdinanda II. a III. komoří a tělesné stráži velitel, Tajný rada, Generál jízdy a vojenský velitel v Českém království, válečný rada Katolického veličenstva a plukovník v Německu na vlastní náklad postavit a na věčnou památku svůj znak připojit dal. Roku 1644.
Náklady na dveře a kamennou sochu Panny Marie s Ježíškem byly uhrazeny svobodným pánem a plukovníkem Husmannem.
Interiéry
V někdejším mnišském chóru za hlavním oltářem visí monumentální obraz Císař Ferdinand II. s Dominikem à Jesu Maria se modlí k Panně Marii za vítězství v bitvě na Bílé hoře, namalovaný Antonínem Stevensem, který je pozůstatkem výzdoby původního oltářního retabula z roku 1641. Na bočních oltářích jsou vlevo obrazy Extáze sv. Terezie z Ávily od Johanna Georga Wilhelma Dietricha (1712–1774) a v nástavci Apoteóza sv. Terezie z Ávily od Jana Bedřicha Hesse, uprostřed Apoteóza sv. Jana od Kříže od Matěje Zimprechta a nejblíž ke kněžisti Mystické vidění sv. Šimona Stocka od Petra Brandla. Na pravé straně je uprostřed oltář Jezulátka, na předním oltáři Vidění svatého Jáchyma a Anny, vrcholné dílo Brandlovo, a vlevo od Jezulátka oltář sv. Josefa taktéž s obrazem od Brandla.
Kromě milostné sošky Pražského Jezulátka a obrazu Panny Marie Vítězné se v chrámu nacházejí i jiné kultovní obrazy: obraz Panny Marie Mantuánské, v uzavřené Talmberské kapli u vstupu socha Panny Marie, nejnověji na oltáři sv. Josefa kopie sošky Panny Marie z brazilského poutního města Aparecida.
Pod kostelem jsou rozsáhlé podzemní prostory (krypta), v nichž jsou uloženy rakve mumifikovaných řeholníků a příznivců chrámu.
Od roku 2015 jsou součástí interiéru nový oltář, ambon, kříž a křtitelnice vytvořené akademickým sochařem Otmarem Olivou.[1]
Pražské Jezulátko
Mezi nejvýznamnější artefakty kostela patří bezesporu soška Pražského Jezulátka, které je velmi oblíbené mezi turisty zejména z románských zemí, především pak ze Španělska, země svého původu. Soška pochází asi ze 16. století, do Prahy ji přivezla španělská dvorní dáma Marie Manrique de Lara a kostelu ji věnovala její dcera Polyxena z Lobkovic. Jezulátko je umístěno ve zlatnicky provedené prosklené stříbrné skřínce na vlastním bočním oltáři. Soška je opatřena korunou a během církevního roku oblékáno do různě barevných šatů, jejichž rozsáhlý soubor je zde uchováván.
Návštěva papeže
26. září 2009 prohlásil papež Benedikt XVI. kostel a Pražské Jezulátko za první zastávku při své apoštolské cestě v Česku. Svatý Otec také daroval zlatou korunu zdobenou perlami a granáty, kterou je soška korunována.
Okolí
Vedle kostela se nachází klášter bosých karmelitánů, za ním je bývalá poustevna z roku 1659, která je dnes již obytným domem v soukromém vlastnictví. Ke klášteru v minulosti patřila i přilehlá Seminářská zahrada.
Reference
Literatura
- FORBELSKÝ, Josef; ROYT, Jan; HORYNA, Mojmír. Pražské Jezulátko. Praha: Aventinum, 2004. 95 s. ISBN 80-903284-5-8.
- HORYNA, Mojmír. Kostel P. Marie Vítězné a klášter bosých karmelitánů. In: ZAVŘEL, Jan, a kol. Pražský vrch Petřín. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2001. ISBN 80-7185-422-0. S. 144–149.
- KLEISNER, Tomáš. Nástěnné malby u Panny Marie Vítězné. In: Zprávy Klubu Za starou Prahu. [s.l.]: [s.n.], 1995. Dostupné online. S. 22-26.
- VÁCHA, Štěpán. Der Herrscher auf dem Sakralbild zur Zeit der Gegenreformation und des Barock: Eine ikonologische Untersuchung zur herrscherlichen Repräsentation Kaiser Ferdinands II. in Böhmen. Prag: Artefactum, 2009. ISBN 978-80-86890-23-4. S. 172–226. (německy)
- KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské pověsti a legendy. Praha: Vincentinum, 1933. Dostupné online. - kapitola O karmelitském jezulátku v kostele Panny Marie Vítězné, s. 104–106.
- EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Svazek I. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883. Dostupné online. - kapitola 1. Farní chrám Panny Marie Vítězné, s. 240-259.
- WENZEL, Kai: Konfese a chrámová architektura. Dva luteranské kostely v Praze v předvečer třicetileté války (2. díl). Pražský sborník historický 37 (2009), S. 7-66.
Související články
- Seznam svatých bran milosrdenství v České republice
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel Panny Marie Vítězné ve Wikimedia Commons
- Kostel Panny Marie Vítězné na Prague-wiki (anglicky)
- Oficiální stránky Kostela Panny Marie Vítězné
- Kostel Panny Marie Vítězné na FB
- Zdroj: www.wikipedia.org
- License: CC-BY-SA-3.0
