Jeruzalémská synagoga

Popis

Jeruzalémská synagoga, též Jubilejní synagoga, je největší a nejmladší synagoga v Praze. Nachází se v Jeruzalémské ulici na Novém Městě a byla postavena v letech 1905 až 1906 v maurském a secesním slohu, jako náhrada za Cikánovu, Velkodvorskou a Novou synagogu, které byly zbořeny během asanace pražského židovského ghetta.

Název

Pro synagogu se používají dva názvy, a to Jubilejní a Jeruzalémská. První a zároveň původní označení, Jubilejní synagoga císaře Františka Josefa I., budova získala na počest 50. výročí nástupu Františka Josefa I. na trůn. Druhý název, který se ujal více, vychází z názvu ulice, v níž se synagoga nachází. V minulosti se též používal název Velká synagoga.

Historie

Po rozhodnutí o asanaci židovského ghetta vznikl v roce 1896 Israelitischer Synagogenverein in Prag (Israelitský synagogální spolek v Praze), neboť bylo třeba postavit novou synagogu, jako náhradu ze Cikánovu, Velkodvorskou a Novou synagogu, které měly být zbourány. V roce 1899 zakoupil spolek starý dům v Jeruzalémské ulici na Novém Městě, jakožto pozemek pro novou stavbu. První projekt na stavbu v novorománském duchu byl předložen ještě tentýž rok architektem Aloisem Richterem, druhý návrh od stavitele Josefa Linharta, v novogotickém slohu, roku 1901 a konečně v roce 1903 předložil zkušený vídeňský architekt mnoha synagog v Rakousko-Uhersku, Wilhelm Stiassny, návrh v maurském slohu, který byl roku následujícího schválen a tak se mohlo započít se stavbou.

K jedné z nejkurióznějších překážek ve výstavbě synagogy patří námitka vznesená pražským obecním starším Václavem Březnovským na IX. schůzi sboru obecních starších královského hlavního města Prahy, konané 3. září 1900, že "Zpěv z jednoho kostela bude rušiti zpěv v druhém chrámu“. Stavba byla na náklady spolku zbudována stavitelem Aloisem Richterem mezi 26. červnem 1905 a 16. zářím 1906, kdy byla na svátek Simchat Tóra slavnostně zasvěcena. O rok později přešla z majetku spolku, který oficiálně zanikl, na pražskou židovskou obec.

Do začátku druhé světové války sloužila Jeruzalémská k bohoslužbám neologického charakteru. V r. 1931 v ní proběhlo první synagogální kázání v češtině a převládajícím jazykem kongregantů se od té odby stala čeština. Ještě v dubnu 1941 se v synagoze pořádala poslední židovská svatba. Nařízením zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byla synagoga v září 1941 uzavřena pro bohoslužebné účely a následně sloužila jako skladiště konfiskovaného židovského majetku. Původní synagogální nábytek byl ze synagogy vystěhován nejprve do Španělské synagogy a poté pravděpodobně zničen. Bezprostředně po válce byla její činnost obnovena. Bohoslužby se zde pravidelně konají dodnes.

V rámci nedávné rekonstrukce byla objevena a obnovena původní výzdoba, sestávající z bohatě malovaných ornamentů ve stylu vídeňské secese.

Jeruzalémská synagoga je posledním místem na světě, kde se doposud dochovaly v rámci liturgie melodie od slavného vídeňského skladatele Salomona Sulzera, např. Lecha dodi. Jako jeden z posledních klasických předválečných synagogálních kantorů zde mezi lety 1963 - 1994 působil doktor Moše Blum.

Popis objektu

Synagoga je příkladem secesní stylizace tzv. maurského slohu. Půdorys stavby tvoří trojlodí bazilikálního typu se dvěma příčnými křídly. Průčelí zdobí mohutný islámský oblouk s rosetovým oknem s Davidovou hvězdou a hebrejským nápisem okolo: זה השער ליי צדיקים יבאו בו‎‎, což znamená „Toto je brána Hospodinova, skrze ni vcházejí spravedliví“ (Žalm 118:20). Štít průčelí vrcholí mramorovými deskami Desatera a dvěma věžičkami. Střední arkádu vstupního portiku lemuje biblický verš v hebrejštině: הלוא אב אחד לכלנו הלוא אל אחד בראנו‎‎, což je v češtině „Což nemáme my všichni jednoho Otce? Což nás nestvořil jediný Bůh?“ (Malachiáš 2:10). Tentýž verš se původně nacházel na obou krajních arkádách portika v češtině a v němčině. Za nacistické okupace byl nejprve stržen německý nápis a český byl rozdělen tak, aby pokrýval pravou i levou arkádu. Od r. 1941 byl stržen i český nápis. Ani jeden z překladů nebyl později obnoven.

Dlouhý vnitřní prostor synagogy je rozdělen dvěma řadami sedmi islámských oblouků, nesoucích ženskou galerii. Předprseň galerie je zdobena biblickými citáty v hebrejštině. Nalevo od vstupu v hlavní lodi je umístěna nápisová deska, která sem byla přenesena z Cikánovy synagogy. Přízemí hlavní lodi i galerie jsou osvětleny velkými okny s vitrážemi. Bylo otázkou cti věnovat Spolku finanční dar, proto i některá okna mají nápisy v němčině či češtině, že byla věnována tou či onou rodinou. Vysoký svatostánek (aron ha-kodeš) je ozdoben reliéfem vinného keře a deskami Desatera.

Na západní empoře jsou umístěny rozměrné varhany a interiér doplňují četné tepané lustry.

Kromě hlavního vchodu se do synagogy vchází bočním vchodem, který vede na schodiště k ženské galerii. Tam se také nachází vstup do malé modlitebny, ve které se dnes konají bohoslužby. Dnes se v synagoze konají bohoslužby v ortodoxním ritu.

Kontaktní údaje

  • Adresa: Jeruzalémská 1310/7, Praha, 110 00, Česká republika
  • GPS: 50° 5.081 N 14° 25.922 E

Mapa

Nejbližší zajímavá místa

Nejbližší hotely

Nahoru